Dohlíží na to, aby po Praze nevisely nelegální reklamy.

„Nelegální reklama poškozuje historický obraz Prahy. Je vždy o krok před legislativou, která za ní pokulhává. Snažím se být pružný a přizpůsobovat se, abychom nekulhali moc pomalu a historická tvář města zůstala zachovaná i pro další generace.“

Zavádí projektové řízení v městské organizaci

„Přála bych si, abychom se poučili z baťovského systému a přenášeli jsme dobrou praxi a vhled mezi pozicemi, obory a sektory. Skvělé by byly profesionální stáže mezi městskými organizacemi. Jen tak se navzájem lépe pochopíme.“

Zastřešuje rozvoj dopravní infrastruktury města

„Město je komplexní organismus a na jeho správě se podílí mnoho lidí často s úplně opačnými názory. Je potřeba s respektem a pokorou naslouchat druhým. Z praxe vím, že dohoda o kompromisu není prohrou jednotlivce, ale vítězstvím všech.“

Dohlíží na to, aby měl každý kam dávat svůj odpad.

„Všechno nové je potřeba nejprve v malém vyzkoušet. Mám za sebou spoustu pilotních projektů - například popelnice na bio a teď nově i na gastroodpad. Důležité je nezapomenout, proč a pro koho to všechno děláme. Mám velkou radost, když naše práce přináší lidem výhody, zjednodušuje jim život.“

Rozvíjí zahraniční vztahy Prahy a dohlíží na protokol.

„Inspiroval mě šéf protokolu Vatikánu. Jednou mi řekl, že on je ‚šéf protokolu, nikoliv šéf problémů‘. Zachovával vždy klid, i v momentě, kdy průběh akce nešel podle plánu. Nepřidával do nastupujícího zmatku vlastní nervozitu. To velmi pomáhá lidem kolem, protože ve všudypřítomné tenzi se nic nevymyslí.“

Dohlíží na to, aby finance z veřejných sbírek doputovaly tam, kam mají

„Považuji za důležité vycházet vstříc změnám. Když budeme vždy na všechno reagovat tím, že to 20 let funguje a není třeba nic měnit, těžko pak můžeme být pořádně hrdí na to, co děláme. Prostě se nebát. I za cenu chvilkového nepochopení.“

Vyřizuje žádosti o pronájem nebytových prostor města.

“S lidmi, kteří mi volají, mám dobré zkušenosti. Zatím na mne nikdy nikdo nekřičel. Snažím se vždy vysvětlit, že některé věci trvají déle - například proces projednání. Kdyby šlo podpisové kolečko urychlit, mohli bychom fungovat výrazně rychleji.”

Pracuje na zlepšování kvality veřejného prostoru.

„Rád pracuji s lidmi naživo, nejsem moc e-mailový člověk. Jsme často zavřeni ve svých domečcích - jeden domeček je magistrát, IPR je další domeček, městská část další... Každý sedíme ve svém, jeden funguje takhle, druhý tak, třetí jinak. Je to nečitelné. Propojení ‚domečků‘ umožní jen lidská otevřenost a komunikace.”

Usiluje, aby každé dítě mělo rodinu.

„Snažíme se pomáhat lidem v opravdu těžkých životních situacích. Proto je pro mě hodně důležité, abychom v našem týmu dokázali pracovat s úsměvem a pozitivním přístupem vůči klientům. A to je možné, jen pokud jsou lidé v týmu různorodí, schopni nadhledu a zároveň určité zemitosti.”

Zprostředkovává středním školám zahraniční vztahy a zkušenosti.

„Veřejná správa je vnímána pesimisticky a negativně. Kdykoli řeknu, co dělám, kde pracuju, hned následují otázky: „A proč to děláš? Proč zrovna na magistrátu? Tam musí být hrozné, ne?“. A tak většinou neříkám, pro koho pracuju, ale co je moje pracovní náplň: pomáhám středním školám se zahraničními vztahy a nepřímo tak přispívám k jejich větší otevřenosti. V provázanosti dobrého vzdělání a konkurenceschopnosti vidím velký smysl.“

Řídí tým lidí spravující nemovitosti městské organizace.

„Je to možná zvláštní, ale už od malička jsem chtěla být úřednicí. Je to trochu rodinná tradice. Mít možnost přispívat k lepšímu fungování města je přece skvělá věc! Ale společnost to tak bohužel nevnímá. Když chce malá holka být úřednicí, je to divné a ‚není to dobře‘.”